Zátěžové testování je nezbytnou součástí tréninku cyklistů na všech úrovních výkonnosti. Pomáhá trenérům i sportovcům lépe porozumět fyziologickým schopnostem, stanovit optimální trénink a sledovat výkonnostní progres.

V hierarchii testů je samotné zátěžové testování vždy až po zdravotní prohlídce a dalším lékařském sledování. Sportovec musí být nejdříve zdravý, aby mohl vůbec trénovat.

Nejdříve si osvětlíme, proč je testování často nahodilým experimentem a jak se tomuto experimentování vyvarovat.

Trenérská práce kombinuje mnoho oborů. A každý obor sám sobě umí vygenerovat množství testů a následných tréninkových doporučení. Například lékař – fyziolog je zaměřen na čistě vnitřní prostředí sportovce. Psycholog může měřit mentální rozpoložení, fyzioterapeut pak svalové nerovnováhy. Nutriční specialista vidí jako prioritu detailní gramy bílkovin.  Existují odborníci, kteří věří tomu, že pokud usínáte bez červených brýlí, nemá cenu prakticky trénovat.

Každý relevantní obor umí vygenerovat tudíž sadu testů a následných nezbytných tréninkových doporučení. Trenér je pak v zásadě manažerem mezi těmito obory. Pokud se sportovec trénuje sám, stává se skutečně vytíženým manažerem.

Efektivní mezioborová kooperace je cílem. U zátěžového testování musíme mít na paměti několik následujících věcí:

  • Trenér / sportovec je z principu informačně v nevýhodě, protože dané problematice v zásadě nemůže nikdy plně rozumět.
  • Trenér / sportovec je „manažerem“ se znalostí celku.
  • Lékař zpravidla „vidí“ čistě detail svého oboru

Stejně jako u plánování, začínáme nikoliv od detailu, ale od celku. Proto na testování přichází trenér s „otázkou“. Lékař na tuto otázku odpovídá a tento výstup je zpracován v kontextu daného sportovce.

U amatérských sportovců je často mnohem významnějším problémem nedostatek času k tréninku, než srdeční výdej či struktura svalů. Tréninkové zóny dle laktátu jsou také v zásadě k ničemu, když sportovec neumí efektivně na kole šlapat.  

Vědecká práce obecně funguje na principu testování platnosti hypotéz. Je totiž mnohem jednodušší zjistit to co není pravda, než potvrdit že něco pravda je. Obdobně postupuje u smysluplného testování, formulujeme otázku ještě před testem a v zásadě víme, jaké můžeme dostat výsledky a jak se podle nich zachováme.

Opačný případ, nahodilý experiment, pak nemá se smysluplným tréninkem co dělat. Libovolné pracoviště se zátěžovým testováním totiž umí vygenerovat řádově více dat, než konkrétní sportovec může využít ke svému tréninku. Dopředu potřebujeme říci, jak se kterým číslem naložíme a jaká čísla z testu chceme získat.

Prakticky: Velmi častým výstupem u amatérských sportovců je doporučení ke zvýšení počtu hodin v nižších intenzitách. Jenže, pokud je sportovec limitován celkovým počtem hodin pro sport (zaměstnání/rodina) je tento výstup neaplikovatelný. Úprava jídelníčku, struktura silového tréninku je místo,  kde je prostor ke zlepšení. Otázku tedy formulujeme nikoliv jako „jaké mám VO₂max  ?“ či „jaké mám tréninkové zóny?“, ale jako „jak zvýšit VO₂max   při zachování stávajících hodin věnovaných sportu?“, či „jak upravit metabolický profil při nižších intenzitách úpravou jídelníčku?“

Tento možná poněkud zdlouhavější úvod vede k posunutí náhledu na testování. Výsledek testu udává směr, jakým se má sportovec vydat. Stanovuje objektivní a hodnotitelné parametry. Trenérská práce pak spočívá ve stanovení metod, jak se k daným parametrům dostat.

Protože svět není černobílý, mezi spíše teoretickým lékařským přístupem a čistě praktickým trenérským přístupem existuje množství kombinací. Mobilní testovací zařízení či nelékařské zátěžové testování. To vše má své místo, to vše má svá pravidla a své protokoly a otázky, na jaké umí odpovědět.

Pro hodnocení zdraví potřebujeme zátěžové EKG a kvalifikovaného kardiologa. Zjišťovat VO2max kdekoliv jinde než v laboratoři s plně kalibrovaným zařízení je nepříliš přesné. Naopak, chtít od kardiologa tréninkové zóny nedává také příliš smysl. Pro hodnocení biomechaniky šlapání je pak mnohem lepší obrátit se na trenéra s letitou praxí, protože na lékařském pracovišti na tuto otázku nejspíše nebudou umět kvalifikovaně odpovědět.