Světem cyklistiky letí letos novinka. Uvidíme jak tomu bude nadále, ale minulá vláda chtěla mít TdF u nás. A předpokládám, že nová si to nenechá ujít také. O ekonomických přínosech startu Tour de France v České republice není potřeba dlouze debatovat. Je to akce, která je pro stát i regiony prokazatelně zisková – z hlediska turismu, mediálního dosahu i kumulativního efektu napříč obory. To je jasné.

Pokud se ale na celou myšlenku podíváme čistě očima cyklistiky, a zejména organizované dětské cyklistiky, ukazuje se mnohem zásadnější otázka:
Dokážeme jako sport tak obrovskou příležitost využít – nebo ji úplně promarníme?

Organizace? Bez obav. Dopad na sport? To je skutečná otázka.

Pokud by se start Tour v roce 2029 podařil, nemám nejmenší pochyby, že samotné uspořádání zvládneme. V Česku je dost lidí, kteří umí dělat velké sportovní akce profesionálně. Logistika, bezpečnost, televize, diváci – to všechno zvládneme.

Ale to je jen jedna strana mince.

Druhá, mnohem důležitější otázka zní:

Co taková akce dokáže přinést našemu sportu – a jestli vůbec jsme připraveni ten impuls zachytit.

Malý hotýlek jako metafora české cyklistiky

Představme si malý hotýlek v regionu, kde se má konat velká událost.

– Pokud se nepřipraví, tak se na pár dní zaplní do posledního místa…
– …a po skončení akce se vrátí zpět do původního, skromného provozu.

Ale když majitel začne připravovat dlouhodobě – rozšíří kapacitu, zlepší služby, přidá nabídku (občerstvení, stanování atd.) – může využít jedné události k tomu, aby si vybudoval stabilní klientelu na další desítky let. A po dobu konání události vydělá několikanásobně víc.

A přesně tohle dnes může řešit česká cyklistika.

Kdyby Tour startovala už toto léto, selžeme. Nemáme kapacity.

Buďme k sobě upřímní:

  • nemáme dost trenérů
  • nemáme dost oddílů
  • nemáme infrastrukturu
  • nepořádáme dost náborových závodů
  • nepořádáme jednoduché akce pro úplné nováčky

Kovo Praha je pravděpodobně největší oddíl v republice. Máme obrovskou paletu aktivit od kroužků po tábory, školení či závody a samozřejmě závodní oddíl. A přesto – kdyby mi zítra před velodrom přišlo 100 dětí s tím, že chtějí jezdit na kole, většinu z nich musím poslat domů. Kapacita růstu je v jednotkách procent ročně.

Podívejme se na Jižní Čechy, které jsou součástí plánované trasy. Stav oddílů v regionu je – bez nadsázky – kritický. I přes velmi kvalitní etapák Okolo Jižních Čech je počet náborových závodů minimální. Čestná výjimka jsou Soběslavské okruhy. V Táboře jsou samozřejmě funkční oddíly, ale celkově na tom budou zhruba stejně jako my. Nějakou infrastrukturu máme, ale kapacita růstu je velmi omezená

A to stále mluvíme o normálních časech. Jakmile přijde velký mediální impuls, zájem vyskočí násobně. A dlouhodobě. Celá generace cyklistů v minulosti začínala se jménem Veselý a značkou Závodu Míru.
Na obdobný náborový nápor nejsme teď ale absolutně připraveni.

Z vlastní zkušenosti vím, že i „obyčejný“ amatérský závod L’Etape v Praze přivede každý rok několik nových dětí.
To je u malého závodu s omezeným dosahem. Na druhé straně města. Pro amatéry a prakticky bez dopadu na diváky mimo cyklisty.

Tour de France je něco úplně jiného.
Je to masový fenomén.

Odhaduji, že zájem by mohl vzrůst klidně desetinásobně.

bikefitting běh core dss dýchání efektivita elkov field test fyziologický trénink glykémie ketony Kurz-trenéři leomo limitace lowcarb metastudie moxy moxymonitor nirs nuda plán na zimní přípravu postura přednáška převody rašev recenze reprezentace respirační trénink saturace smo2 spánek stryd studie supersapiens tempo teplota testování thb vo2max wingate závod záznam časovka školení štybar

A tady je klíčový problém:

Pokud děti nemáme kam dát, pokud je nemáme kdo trénovat a pokud jim neumíme nabídnout kvalitní první sezónu, odejdou stejně rychle, jako přišly.
A bude to jen plácnutí pytlem o rybník. Z hlediska organizované cyklistiky samozřejmě, jinak akce bude velmi úspěšná.

Proč je teď ideální čas? Protože máme luxus – několik let na přípravu.

Přípravy Tour by reálně běžely v horizontu tří let.
To znamená, že my v cyklistice máme teď ideální časové okno:

  • vytvořit akční plán
  • posílit oddíly
  • investovat do tréninkových kapacit
  • propojit kluby, města a městské části
  • budovat infrastrukturu (pumptrack, cyklokrosové trasy, traily) a klubovny
  • připravit propojený systém komunikace

Protože i kdyby se kandidatura nakonec neschválila, ten rozvojový plán stejně potřebujeme.
A pokud se schválí, budeme zase o krok napřed.

Potřebujeme myslet i za horizont roku 2029

Stejně jako když se staví nové sídliště:
– první přijdou mladé rodiny,
– potom potřebují školku,
– potom školu,
– později střední školu.

Cyklistika funguje úplně stejně:

Nejde jen o nábor.
Ve velké vlně nováčků se vždy skrývá obrovské množství talentu.

Budeme potřebovat:

  • oddíly pro starší kategorie
  • závody pro mládež
  • trenéry pro mužské týmy
  • dlouhodobou sportovní strukturu
  • ekonomickou stabilitu klubů

A tady se otevírá jedinečná šance, která se nebude opakovat.

Amatérská cyklistika: nečekaný motor růstu

Je fér dodat, že česká amatérská cyklistika je na extrémně vysoké úrovni. Závody jsou kvalitní, organizované, atraktivní. Právě tito sportovci mohou být obrovským přínosem – jako dobrovolníci, trenéři, pořadatelé, dárci nebo dokonce budoucí rodiče malých cyklistů.

Jestli chceme, aby to zapadlo do jedné mozaiky, potřebujeme systém.
Ne improvizaci.

Potřebujeme akční plán. A potřebujeme ho teď.

Jakmile bude Tour oficiálně potvrzená, zájem vyskočí okamžitě.
To bude na přípravy pomalu už pozdě.

Proto je nutné začít ještě dřív:

  • mít připravené struktury,
  • mít připravené trenéry,
  • mít jasné kontakty na obchody a partnery,
  • mít připravený plán náborů, závodů a příměstských kempů,
  • mít funkční komunikaci mezi kluby, městy a kraji,
  • mít plán na dlouhodobé oddíly pro starší kategorie.

Ještě jedna důležitá poznámka: tohle není plán, který za nás někdo vyrobí. Na svazu určitě vznikne nějaký rámec, ale skutečná práce bude na nás — na oddílech, trenérech, dobrovolnících a lidech v terénu. Každý region má jiné možnosti a jinou realitu. Každý oddíl by si proto měl už teď ujasnit, co konkrétně udělá, pokud se projekt schválí a během dvou až tří let začne výrazný nárůst zájmu. S vrcholem nejen v roce 2029. Klidně o desítky až stovky procent.

Teď je ideální čas začít se rozhlížet: kde by se dalo trénovat, jaké plochy nebo parkoviště můžeme využít, kdo jsou klíčoví lidé ve městě, se kterými má smysl mluvit. Příští rok jsou komunální volby a nový starosta — kdokoliv to bude — bude přesně ten člověk, u kterého všechno začíná. A kontaktovat ho ještě před volbami, nezávazně a s vizí, je krok, který může rozhodnout o tom, jestli se příležitost využije, nebo uteče. A jestli je na městě předpoklad změny vedení? Stávající zastupitelstvo bude za rok možná opozicí, rozhodně je důvod a čas začít komunikovat.

Není to o Tour. Je to o budoucnosti české cyklistiky. O budoucnosti každého jednoho oddílu.

Tour může být spouštěčem, ale skutečná práce je na nás.

Ale jen pokud se na to začneme připravovat už dnes.

Start Tour de France v Praze může být největší příležitostí české cyklistiky v moderní historii.
Ale také největším promarněným momentem, pokud se na něj podíváme jen jako na víkendovou show.

Cyklistika stojí před volbou:
být hotýlkem, který jen naplní kapacitu, nebo tím, který ji navždy zvětší.

Pokud chceme, aby Tour změnila českou cyklistiku, musíme s tím začít pomalu už dnes.