Zatím jsme rozebrali velikost aerobního motoru, dodávku kyslíku i svalová vlákna, která energii spotřebovávají. Pořád ale chybí jedna otázka:

Kolik z vydané energie se promění v užitečný výkon?

Dva cyklisté mohou spotřebovávat stejné množství kyslíku a přesto na wattmetru vidět jiné číslo. Rozdíl může vytvořit účinnost, tedy poměr mezi mechanickou prací na pedálech a energií, kterou tělo vydalo.

 Watt na pedálu prostě není přímo úměrný litrům kyslíku

Často se říká, že cyklistická efektivita znamená „kolik wattů vyrobíte z litru kyslíku“. To je užitečná zkratka, ale ne přesná definice.

Kyslík není palivo. Umožňuje získávat energii ze sacharidů a tuků a energetický výnos jednoho litru kyslíku se podle jejich poměru mírně liší. Laboratoř proto měří nejen spotřebu O2, ale také produkci CO2. Z respiračního poměru odhadne, jaké palivo převažuje, a přepočítá dýchací data na energetický výdej.

Nejčastěji se používá hrubá účinnost, anglicky gross efficiency:

hrubá účinnost = mechanický výkon / celkový energetický výdej × 100

Pokud cyklista vytváří 250 W a jeho tělo vydává energii rychlostí 1 250 W, hrubá účinnost je 20 %. Zbývajících přibližně 80 % se nepromění ve výkon na klikách. Velká část skončí jako teplo, část spotřebuje oběh, dýchání, stabilizace těla a samotný pohyb nohou. Tady si udělám odbočku – v knize, kterou jsem napsal rozebírám částečně to, jak efektivně udělat z těch 80 promarněných procent třeba 79.

Existují i další metriky. Čistá účinnost odečítá klidový energetický výdej a delta efficiency sleduje, o kolik vzroste energetická spotřeba při zvýšení mechanického výkonu. Hodnoty z různých definic proto nelze bezmyšlenkovitě porovnávat. A hlavně, každá metrika má svůj kontext, ve kterám dává smysl.

Hrubá účinnost trénovaných cyklistů se podle protokolu, intenzity a kadence často pohybuje zhruba kolem 18–23 %. Rozdíl několika procentních bodů vypadá malý, dokud ho nepřevedeme na watty.

Vraťme se k energetickému výdeji 1 250 W:

– při účinnosti 20 % vznikne 250 W na pedálech,

– při účinnosti 21 % vznikne 262,5 W.

Jediný procentní bod tedy v tomto ilustrativním příkladu znamená 12,5 W při stejném energetickém výdeji. Relativně se mechanický výkon zvýšil o pět procent, nikoli o jedno.

Obráceně: k výrobě 250 W potřebuje cyklista s účinností 20 % energetický příkon 1 250 W, zatímco při 21 % necelých 1 191 W. Rozdíl je přibližně 59 W metabolického výkonu. Za hodinu to odpovídá více než 210 kJ energie, kterou tělo nemusí vydat.

Výpočet zjednodušuje proměny účinnosti s intenzitou, únavou a palivem. Dobře ale ukazuje, proč může zdánlivě malý rozdíl rozhodovat dlouhou časovku.

Kdy jeden procentní bod rozhoduje: Má význam jen tehdy, když porovnáváte stejný protokol, podobnou intenzitu, stejnou kadenci, stejný posed a podobnou únavu. Jinak může jít spíš o jiný test než o lepší převod energie na výkon.

VO2max říká, kolik kyslíku dokážete maximálně využít. Samo o sobě neříká, kolik wattů z této spotřeby vznikne ani jak velkou část maxima udržíte.

Zjednodušeně lze výkon v rozhodující intenzitě chápat jako kombinaci:

1. velikosti aerobního motoru,

2. podílu, který dokážete dlouhodobě využít,

3. energetickách nákladů na vytvoření „wattu“.

To vysvětluje, proč může jezdec s nižším VO2max vytvořit vyšší výkon na prahu. Menší motor může pracovat na vyšším udržitelném podílu maxima nebo přeměňovat energii na výkon účinněji.

Neznamená to, že účinnost a VO2max lze jednoduše násobit bez dalších podmínek. Při vysoké intenzitě se přidává neoxidativní výroba energie, spotřeba kyslíku se nemusí ustálit a hrubá účinnost se může měnit. Princip však zůstává: stejná spotřeba kyslíku není zárukou stejných wattů.

Účinnost nelze poctivě odečíst z wattmetru ani z hodinek. Potřebujete současně měřit mechanický výkon a výměnu dýchacích plynů v ustálené submaximální zátěži.

Výsledek ovlivní:

– intenzita a délka měřeného stupně,

– kadence a posed,

– použitý ergometr a kalibrace wattmetru,

– příjem potravy a aktuální využití substrátů,

– teplota, únava a předchozí zátěž,

– zvolená definice účinnosti.

Vyšší kadence například při stejném vnějším výkonu obvykle zvyšuje energetickou cenu samotného pohybu nohou. Hrubá účinnost proto může klesnout, i když je vyšší kadence pro závodníka z hlediska svalové síly, taktiky nebo pocitu výhodnější. Nejnižší spotřeba kyslíku není automaticky jediným cílem.

Také není vhodné porovnávat dva sportovce při stejných absolutních 150 W bez dalšího kontextu. Pro jednoho může jít o lehkou jízdu, pro druhého o vysokou relativní intenzitu, při níž metabolismus pracuje jinak.

Mimochodem, zde nám do všeho vstupuje opět trošku vnější parametr. Udělejte posed tak, aby byl nakrásně efektivní – jenže on často není příliš aerodynamický. A tohle porovnávat, to je najednou extrémně složitá rovnice.

 Pojďme ale zpět k vláknům.

Pomalá vlákna mají vysokou oxidační kapacitu a při vytrvalostním výkonu bývají energeticky výhodná. Studie cyklistů opakovaně nacházejí vztahy mezi vytrvalostní trénovaností, svalovými vlastnostmi a ekonomikou jízdy.

Z toho ale nelze z účinnosti zpětně vypočítat podíl vláken. Výsledek ovlivňuje také kadence, aktivace svalů, velikost pohybujících se končetin, stabilizace trupu, metabolické palivo i měřicí protokol. Účinnost je vlastnost fungujícího systému, nikoli skrytá svalová biopsie.

Hrubá účinnost říká, jaká část celkového energetického výdeje se objeví jako mechanický výkon. Je to jiná informace než VO2max, práh i samotná spotřeba kyslíku.

Malý rozdíl v procentních bodech může znamenat významný rozdíl ve wattech, ale pouze při srovnatelném protokolu. Číslo z jedné laboratoře proto není univerzální vlastnost odolná vůči kadenci, intenzitě a únavě.

Otázka zní, jestli lze účinnost zlepšit. Ano, alespoň u části sportovců. Příště oddělíme doložené tréninkové metody od technických triků, které sice vypadají účinněji na grafu síly do pedálu, ale mohou stát více energie.