Silniční cyklista může mít vysoké FTP a přesto v závodě vyhořet ve chvíli, kdy se to láme. Ne proto, že by jeho FTP trénování bylo zbytečné, ale protože o výsledku velmi málo rozhoduje výkon na hodinu a když je člověk ještě čerstvý.

Závodní uspěch vyžaduje opakované zrychlení, jízdu v háku, pozici, rozhodování a nakonec vysoký výkon i po několika hodinách práce. Dobré laboratorní číslo je jen vstupenka do hry.

Zajímavá studie sledovala třicet mužů do 23 let z jednoho kontinentálního týmu. Porovnávala laboratorní test, “fresh” pětiminutový test v terénu a nejlepší pětiminutové výkony zaznamenané během sezony, včetně výkonu po 2 000 kJ předchozí práce. Jezdci během sledování získali osm pódií a třiadvacet umístění v první desítce.

Nejsilnější vztah k závodnímu úspěchu neměly laboratorní hodnoty. Absolutní pětiminutový výkon z terénního testu nejlépe označil jezdce, u nichž bylo nepravděpodobné pódium, s negativní predikční hodnotou 82,4 %. Nejvyšší pozitivní predikční hodnotu, 83,3 %, mělo takzvané compound skóre pětiminutového výkonu po 2 000 kJ. Model složený z více významných proměnných vysvětlil 55 % rozdílů v závodním skóre.

To je podstatný výsledek, ale nikoli důkaz, že laboratoř „lže“. Šlo o malou a velmi specifickou skupinu výborných mladých mužů z jednoho týmu. Laboratorní test popisuje fyziologickou kapacitu, terénní data navíc zachytí schopnost tuto kapacitu použít na vlastním kole, v reálné pozici a v kontextu času v zátěži.

Co je compound skóre

Autoři neudělali průměr absolutního výkonu a wattů na kilogram. Obě hodnoty vynásobili:

compound skóre = výkon ve wattech × výkon ve wattech na kilogram

Výsledek je jednotka W²/kg. Není to nová fyziologická veličina, ale praktický způsob, jak jednomu extrému nedovolit ovládnout hodnocení. Samotné watty zvýhodní velkého jezdce na rovině; samotné W/kg lehkého vrchaře. Součin odmění sportovce, který dokáže nabídnout obojí. Koneckocnů, u normovaných watů se počítá se čtvrtou mocninou, prostě ta matematika na pozadí funguje.

Příklad: dva jezdci jedou pět minut 5,5 W/kg. Jezdec o hmotnosti 60 kg vytvoří 330 W, jezdec o hmotnosti 75 kg 413 W. Relativně vypadají stejně, ale na rovině či mírném stoupání nebude jejich závodní schopnost totožná. Compound skóre rozdíl v absolutním výkonu zachová, aniž odstraní význam hmotnosti.

Ani toto číslo však není univerzální žebříček. Kritérium, horská etapa a časovka mají jiné nároky. Skóre je užitečné jen ve vztahu ke konkrétnímu typu závodu.

S rostoucím sklonem a klesající rychlostí roste význam poměru výkonu k hmotnosti. Na rovině dominuje aerodynamický odpor a větší roli hraje absolutní výkon, posed a schopnost jet v háku.

Hranice ale není ostrá. Ve stoupáních pod 6 % mohou závodní rychlosti dosahovat kolem 35 km/h, takže odpor vzduchu zůstává významný. Lehký jezdec s lepším W/kg nemusí automaticky získávat čas na každém kopci, záleží na sklonu, rychlosti, povrchu, větru i jízdě ve skupině.

Proto je užitečnější ptát se „jaký výkon vyžaduje rozhodující úsek mého závodu?“ než obecně „jaké mám FTP?“

Nejzajímavější část studie přichází po 2 000 kJ. Výkon po této práci zachycuje nejen pětiminutovou kapacitu, ale i to, kolik z ní jezdec dokáže uchovat.

Pět minut na začátku tréninku a pět minut ve čtvrté hodině nejsou stejný test. Do druhého vstupuje hospodaření se sacharidy, efektivita, chlazení, hydratace, předchozí intenzita i odolnost nervosvalového systému. Právě proto může být pozdní výkon blíž závodní realitě.

Hodnota 2 000 kJ ale není univerzální hodnota – jen se ta nějak používá často. Pro jezdce o hmotnosti 60 kg znamená jiný relativní stres než pro jezdce o hmotnosti 80 kg a amatér se k ní může dostat až po mnohem delší době. Pro vlastní sledování je důležitější opakovat srovnatelnou předchozí práci, intenzitu a příjem sacharidů než kopírovat protokol profesionálů.

  • Laboratoř: proč výkon vypadá právě takto? Ukáže VO2max, prahy, metabolickou odpověď či efektivitu.
  • Standardizovaný terénní test: co dokážete na vlastním kole v podmínkách podobných závodu?
  • Závodní data: dokážete výkon načasovat, zopakovat a vydat po předchozí práci?

Rozpor mezi nimi není důvod jeden zdroj zahodit. Je to stopa. V jiné studii zjistili u juniorů venkovní dvacetiminutový výkon do kopce o 12 % vyšší, než předpovídala vnitřní PD křivka (viz moje kniha). Neznamená to, že si každý má přičíst dvanáct procent. Znamená to, že test a tréninkové zóny patří ke konkrétním podmínkám (https://blog.pohledemtrenera.cz/srovnani-ftp-v-laboratori-a-venku-juniori/).

Když se čísla neshodnou: Napište k nim protokol: kde vznikla, na jakém kole, v jaké poloze, po jaké únavě a za jakého počasí. Teprve potom rozhodněte, které číslo patří k závodu a které k řízení konkrétního tréninku.

Co si z toho vzít: Dobrého silničáře neurčuje nejvyšší izolované číslo, ale výkon odpovídající trati, vydaný ve správný okamžik a často až po hodinách práce. Laboratoř vysvětluje kapacitu, terén ukazuje její použití a závod ověřuje odolnost, taktiku i načasování. A bez kontextu je to všechno k ničemu. A jak uchovat kontext? psát si tréninkový deník…