V jednom článku  jsem psal o studii, která ukázala krásnou věc — že glykolytický výkon (vLapeak z patnáctivteřinového sprintu) dokáže vysvětlit část prahu, kterou vám samotné VO2max nikdy neřekne. Vyznělo to skoro jako objev svatého grálu metabolického profilování.

Tak teď to trochu pokazím.

Protože jakmile si zapojíme do kontextu více studií, ukáže se, že ten „druhý motor” je sice zajímavý, ale taky pěkně vrtkavý. A že odpověď na otázku „je vLamax k něčemu?” zní jako vždycky: záleží. Někdy. Jak kdy.

Pojďme si to projít hezky popořadě a podívat se na to, proč je aplikace vědeckých metod – studií – problematická

Meixner a kol. (2026) vzali padesát cyklistů, změřili jim vLapeak a prahy, a po odečtení VO2max našli negativní vztah — vyšší glykolytický výkon, nižší watty na prahu. Křivka laktát–výkon se posune doleva. Přidání vLapeak do modelu zvedlo vysvětlenou variabilitu o 6 až 20 procent.

Závěr: glykolytický flux je informace navíc, kterou VO2max nezachytí. Práh vzniká z interakce dvou motorů, ne jen z jednoho.

O tom tady máme jeden starší text Proč není vysoké VO2max žádný zázrak? — VO2max je výborný sluha, ale zlý pán.

Kdybych skončil tady, byl bych spokojený. Jenže.

Fischer a kol. (2025) udělali na první pohled to samé (podotýkám že datum naopak mladší, ale do toku textu se mi to hodí lépe). Mladí cyklisté a triatlonisté, modelování výkonu na druhém prahu (LT2). Jenže do modelu pustili tři klasické parametry: VO2peak, frakční využití VO2peak a efektivitu, tedy kolik kyslíku vás stojí daný watt.

A výsledek? Tři parametry vysvětlily 98–99 procent variability prahu. Nejsilnější byl VO2peak (62–67 procent), druhá v pořadí efektivita (a u žen dokonce dost důležitá). Frakční využití skoro nic.

A teď ten problém: když přidali glykolytický marker (u nich ċLamax), regresi to nezlepšilo vůbec. Žádná korelace s prahem (r = 0,23, p = 0,18). Nula. Bodláky.

Takže máme dvě studie ze stejného časopisu, obě o tom samém, a každá tvrdí něco jiného. U jedné je glykolytický výkon kriticky důležitý, u druhé je důležitý jak se říká, jako sáňky v létě.

Co s tím?Tady to začíná být zajímavé. A tady je celá pointa dnešního článku.

Fischer měřil efektivitu. Meixner ne.

Meixner měřil v oddělených testech (rampa zvlášť, prahy zvlášť). Fischer všechno vytáhl z jednoho step-testu.

Vidíte to? Každému chyběl ten parametr, který měl ten druhý.

Fischerovi efektivita „sebrala” prostor, který by jinak vyplnil glykolytický marker. Když do modelu dáte biomechaniku, ta už v sobě nese kus toho, co glykolýza dělá s prahem — a na vLamax nezbyde co vysvětlovat. Meixner efektivitu neměřil, takže jeho vLapeak měl prostor, kam se rozprostřít.

Není to tak, že by jedna studie lhala. Obě mají pravdu — jen každá v rámci svého designu.

A to je přesně to, co tady omílám pořád dokola. Protokol není nějaký nudný detail v metodice, který se přeskakuje. Protokol udává výsledek. Jiný test, jiný parametr, jiný závěr. Psal jsem o tom v zóny a VO2max najednou? NE! i v klasifikaci zátěžových testů— když si nepohlídáte, jak se co měří, dostanete číslo, které vypadá vědecky, ale srovnávat ho s ničím nemůžete.

A kdybyste si mysleli, že aspoň ten vLamax je pevný bod, kterého se chytíte — taky ne.

V jiné studii nechali stejné lidi sprintovat 10, 15 a 30 sekund. A vLamax jim vyšel pokaždé úplně jinak. Deset sekund dalo 0,86. Patnáct sekund 0,68. Třicet sekund jen 0,45.

To je víc než dvojnásobný rozdíl podle toho, jak dlouho šlapete.

Důvod je logický: čím delší sprint, tím víc do něj mluví oxidativní metabolismus a tím nižší „čistá” rychlost glykolýzy vám vyjde. Kratší test (10 s) ten oxidativní vliv potlačí nejlíp. Mimochodem, ideální okno na odběr laktátu po sprintu jim vyšlo na 5 ± 2 minuty — dobré vědět, jestli si to chcete zkusit sami.

Pro praxi z toho plyne brutálně jednoduché pravidlo. Když dva lidi řeknou „mám vLamax 0,5″, nemusí vůbec mluvit o tom samém. Meixner použil 15 s. Někdo jiný 10 s. Jejich čísla se nedají poskládat na jednu hromadu.

Buď držíte jeden protokol, nebo neměříte nic. Třetí možnost není.

Vezmeme ještě čtvrtou studii – tam vzali vLamax, prohnali ho Maderovým modelem a spočítali z něj výkon na MLSS. Pak to porovnali s prahem, který určili experti. A ono to docela sedlo. Vypočtené MLSS vyšlo 282 W, expertní práh 277 W. Průměrně skoro to samé. Opakovatelnost? vLamax dobrá, vypočtené MLSS výborné.

Zní to skvěle. Ale.

Shoda byla −39 až +29 W.

To znamená, že u konkrétního jedince se ten odhad může minout o víc než třicet wattů na obě strany. Na úrovni skupiny to sedí krásně. Na úrovni jednoho sportovce, kterému stavíte trénink? Třicet wattů je rozdíl mezi vytrvalostním tempem a prací nad prahem. Vždy mě v tento okamžik napadá radiokarbonová analýza z Járy Cimrmana: Výsledky analýzy byly ovšem velmi nepřesné a absurdní. Výzkum určil, že pokud Cimrman vůbec v těchto botách přišel, stalo se tak na podzim roku 1906, plus minus 200 let

Tak je to často – fajn výsledky, ale rozptyl je takový, že to prakticky nemůžeme použít. V mé knize o tom mám mimochodem celou kapitolu.

Co si z toho má odnést trenér? Když to slepím dohromady, vyjde mi z těch čtyř studií tohle:

Glykolytický výkon je užitečný pohled navíc. Ukazuje vám něco o druhém motoru, co VO2max neřekne.

Ale je to pohled velmi křehký. Délka testu a u vyšších výkonů výrazně problematická biomechanika a účinnost.

Držet jeden protokol a nikdy ho neměň, jinak si data nemůžeš srovnat ani sám se sebou.

Ber vLamax jako směr. To je celé. Neměř glykolýzu izolovaně. Efektivita a tělesné složení do prahu mluví možná víc — a Fischer ukázal, že u žen je efektivita vyloženě klíčová. K tomu se ještě dostaneme v dalším článku.

A pokud chceš ten parametr cíleně měnit, víš jak. Krátké úseky, dlouhá pauza, cíl dostat laktát vysoko — přesně ta práce, o které píšu v krátké poznámce.

Jeden parametr neřeší nic. To je celé poselství těch čtyř studií dohromady.

VO2max sám o sobě je zlý pán. vLamax sám o sobě je vyloženě nahodilé číslo. Efektivita sama o sobě je jen pohled z okénka mechaničáku za sportovcem. Ale dohromady — když víte, jak jste je změřili a co znamenají — vám dají profil sportovce, který má hlavu a patu.