
Jakmile začneme sportovat, rozbuší se nám srdce. Tak nějak se tohle děje všem. Všechny také bolí nohy, ruce či se všichni potíme. Tak nějak víme, že někdo je lepší a někdo horší ale v zásadě se to na nás všech podepisuje sport stejně.
Zdánlivě.
Zatímco takové ty vnější projevy sportu jsou vcelku obdobné a liší se vlastně jen intenzita, vnitřní prostředí se může dost zásadně lišit. Na obrázcích v tomto článku je výstup z trošku specifické varianty 5-1-5 testu, manipulace probíhala nejen na straně výkonu ale i otáček. Tolik pro znalce problematiky.
Každopádně, po pěti minutách sportování následuje vždy minuta pasivního odpočinku. Zatímco na té zelené čáře vcelku solidně identifikujeme u všech stejné chování (v různé intenzitě), na hnědá reaguje naprosto jinak.

Jenže ta hnědá je právě ta zásadní křivka, která zobrazuje množství krve ve svalu. T a zelená je pak okysličení tohoto množství.
Jak je možné, že někomu množství krve ve svalu v pauze roste a jinému klesá? Jak je možné, že jeden sportovec jede na čtyřiceti procentech okysličení a druhý spadne prakticky ihned na nulu?
Právě tohle chování definuje to, jak bude trénink úspěšný. Právě tady je vidět, že každé tělo je sice unikát, ale že můžeme vysledovat i společné rysy a že tyto rysy nejsou zdaleka tak intuitivní jak by se mohlo zdát.
A je jasné, že každý z těchto třech borců by měl trénovat trošku něco jiného.
Zřejmě ne pořád, ale nějaká forma individualizace by právě na tomto chování měla být postavena.

Protože každý druh tréninku bude mít, v kombinaci s chováním našeho těla, přeci naprosto odlišný efekt.
——————————————————————————–
Pokračování článku obsahuje záznam nepracujících svalů a rozbor frekvence a objemu dýchání daných sportovců