Následující text je sočástí delšího textu

Specifika subskupin

Ve světě sportovní vědy existují tři skupiny sportovců, které bývají ve výzkumech a tréninkových doporučeních systematicky opomíjeny – mládež, senioři a ženy. Každá z těchto skupin přitom vykazuje zcela specifické fyziologické, psychologické i tréninkové potřeby, které nelze jednoduše odvodit ze studií provedených na mužích ve věku 20–35 let, což je nejčastější cílová populace vědeckých prací.

Mládež

Výkonnost roste s věkem – ale ne podle předvídatelného vzorce

Mladí sportovci, zejména děti a adolescenti do 18 let, se zlepšují nejen díky tréninku, ale také díky samotnému zrání organismu (prostě jsou starší). Tento fakt zásadně komplikuje objektivní hodnocení tréninkové efektivity, protože změny výkonnosti v čase mohou být výsledkem čistě biologického vývoje.

Fyziologické pozadí růstu výkonnosti

Zrání motorického aparátu, hormonální změny, růst svalové hmoty a zlepšení neuromuskulární koordinace – to vše se u dětí a dospívajících děje spontánně. V praxi to znamená, že výrazné zlepšení výkonu může nastat i bez jakékoli změny v tréninku. Platí i naopak!

Například pokud změříme VO2max u 13letého cyklisty v lednu a pak znovu v březnu, může dojít ke zlepšení o 8–10 %, aniž bychom přidali jediný interval. Pro dospělého sportovce by takový rozdíl znamenal skokovou změnu tréninkového režimu – u dítěte je to běžný důsledek růstu.

Nelinearita vývoje: hormonální a sociální faktory

Přechod mezi pubertálními stádii může přinést náhlý růst, ale i stagnaci nebo pokles výkonnosti – např. kvůli změně tělesného složení nebo ztrátě koordinace. Navíc:

• Školní rytmus (zkoušky, přechod na jiný stupeň)
• Rodinné změny (rozvod, stěhování)
• Psychologické události (první vztahy, ztráta zájmu o sport)

Tyto faktory činí z predikce výkonnosti prakticky nemožnou disciplínu.

Dopad na tréninkovou metodiku

• Testování musí být časté, ale interpretované s rezervou.
• Tréninkový efekt porovnáváme v kontextu biologického věku.
• Dlouhodobé sledování má větší váhu než krátkodobé výkyvy.

Prakticky: U 12letého cyklisty může dojít ke zhoršení výsledků v jedné sezóně – ne kvůli tréninku, ale kvůli disproporčnímu růstu končetin či rychlému celkovému růstu, která naruší techniku šlapání. Může se i zvednout váha sportovce, bez odpovídajícího nárůstu síly, která přijde až v další hormonální změně později. V takové chvíli pomáhá spíše trpělivost a pozorování než zásah do tréninku.

Senioři

Sportovci nad 40 let – a především ti ve věku 60 až 70 let – čelí postupnému fyziologickému úbytku. Zatímco u mládeže řešíme růst, zde je cílem zpomalení ztrát a zachování funkčnosti.

Fyziologické změny

• Delší regenerace
• Pokles anabolických hormonů (testosteron, růstový hormon)
• Zhoršení nervosvalové aktivace
• Sarkopenie (úbytek svalové hmoty)
• Zvýšení podílu tukové tkáně
• Ztuhlost vaziva a kloubů

To vše znamená, že trénink musí být šetrnější, a zároveň velmi cílený.

Význam sportovní minulosti

Ti, kdo sportovali v mládí, mají „náskok“:

• Lepší technika
• Biomechanická efektivita
• Schopnost pracovat s tempem, stresem, závodními podmínkami

Tzv. neuromuskulární paměť zůstává překvapivě dlouho funkční – i po dekádách nečinnosti.

Biomechanika a „letokruhy“

Při šlapání, běhu nebo jiném pohybu se u starších sportovců projevují dávná zranění – podobně jako letokruhy u stromů. Např. asymetrie šlapání může odhalit zlomeninu kotníku z dětství. S těmito nerovnováhami nelze vždy bojovat, ale lze je kompenzovat v tréninkovém plánu.

Tréninkové priority

• Práce na stabilitě a mobilitě
• Individualizace objemu i intenzity
• Důraz na regeneraci a kvalitu spánku
• Spíše udržení než zlepšení

Plánování musí probíhat v kontextu času. Nácvik nových koordinačních schopností trvá déle, horizont uvažování je významně kratší (u mládeže plánujeme dekádu dopředu!). Také časová dotace je díky rodině a práci často nižší (což se nabízí hned), ale spíše je nerovnoměrná. A jak bylo zmíněno na začátku, konzistence tréninku je zásadnější, než jednotlivé kvalitní tréninkové jednotky. U seniorních sportovců to pak platí dvojnásob.

Ženy a dívky

Ženy představují třetí opomíjenou skupinu, a to navzdory své plnohodnotné účasti ve sportu. Většina výzkumů je ale zaměřena na muže a jen výjimečně bere v potaz specifika ženského organismu.

Fyziologie žen

• Nižší absolutní výkon a VO2max
• Vyšší podíl pomalých svalových vláken
• Jiný laktátový profil a metabolismus
• Odlišná tělesná stavba

Ženský organismus zpracovává zátěž jinak – a trénink musí tuto realitu zohlednit.

Vliv hormonálního cyklu

Menstruační cyklus ovlivňuje:

• Sílu, výbušnost, vytrvalost
• Emoční stabilitu, motivaci
• Náchylnost ke zraněním

Studie, které nepracují s fází cyklu, jsou pro ženy méně přenositelné, a mohou vést k nesprávným doporučením.

Problémy smíšených tréninků

Dívky ve skupinách s chlapci často:

• Dosahují vyšších relativních intenzit
• Trpí vyšší únavou a neefektivním rozložením zátěže
• Netrénují optimálně metabolické systémy

Prakticky: Při rozjezdu z každé křižovatky, zatáčky atp. chlapci využijí například 40–50 % svého maximálního výkonu, dívky až 80% . Výsledkem je, že jsou brzy přetížené a později jen „přežívají v háku“.

Psychologie a tréninkové preference

• Dívky častěji preferují kooperativní prostředí
• Lépe reagují na komunikativní a strukturovaný přístup
• I přes jiný styl tréninku mají stejné soutěžní ambice

Řešení

• Samostatné dívčí/ženské skupiny
• Trénink přizpůsobený hormonálnímu cyklu
• Zvýšení zastoupení žen ve výzkumu a trenérských pozicích

Hormonální cyklus

Základní rozdělení cyklu: nízkohormonální vs. vysokohormonální fáze

• Nízkohormonální fáze (folikulární):
  Od 1. dne menstruace do ovulace.
  Hormony jsou vyrovnané, tělo se výkonnostně přibližuje mužskému. Ideální pro silové a intenzivní tréninky.
• Vysokohormonální fáze (luteální):
  Od ovulace do další menstruace.
  Hladiny estrogenu a progesteronu stoupají, což má výrazný vliv na výkonnost, regeneraci a vnímání tréninku. Vhodnější jsou vytrvalostní a regenerační aktivity.

---

Menstruační fáze (1.–7. den)

Trénink:

• Možný nárůst výkonnosti díky nízké hladině hormonů.
• Pokud sportovkyně cítí sílu → HIIT, sprinty, silový trénink.
• V případě diskomfortu → lehký pohyb.

Nejde o to se šetřit, ale o naslouchání signálům těla a odpovídající komunikaci

Folikulární fáze (7.–14. den)

Trénink:

• Estrogen roste → zlepšená regenerace, výkonnost, soustředění.
• Ideální pro náročné tréninky a učení nových technik.
• Studie ukazují až 10% nárůst síly oproti luteální fázi.

Tělo lépe využívá sacharidy, efektivněji regeneruje a rychleji se adaptuje.

Časná luteální fáze (14.–21. den)

Trénink:

• Po ovulaci klesá estrogen → možný pocit poklesu energie.
• Vhodné: aerobní trénink, tempový trénink a obecně nižší intezity

Trénink je konzistentní přípravě

---

Pozdní luteální fáze (21.–28. den)

Trénink:

• Progesteron stoupá → zvýšená únava, zhoršená koordinace a regenerace.
• Vhodné: technický trénink, pomalá jóga, chůze, lehké projížďky, pilates.
• Sportovkyně mohou být „nemotornější“

• Přirozeně vyšší chutě → vyrovnat pomocí přirozeně sladkých a výživných potravin (např. jogurt s ovocem).
• Zvýšený příjem bílkovin po tréninku, důraz na doplňování tekutin.

Klíčová role trenéra: komunikace a individualizace

• Každá žena prožívá cyklus jinak – trenér by měl respektovat individuální potřeby.
• Vedení dialogu pomáhá vytvořit prostředí, kde sportovkyně otevřeně sdílí své potřeby.
• I na výkonnostní úrovni lze trénink částečně přizpůsobit cyklu, aniž by došlo k narušení dlouhodobého plánu.

Podstata individualizace

Tréninkové a vědecké poznání musí respektovat biologickou rozmanitost. Mládež, senioři a ženy nejsou okrajové skupiny – tvoří vlastně většinovou část sportovní komunity.

Bez pochopení jejich specifik riskujeme nejen neefektivní trénink, ale i ztrátu motivace, zranění a odchod ze sportu. Individualizace, dlouhodobé sledování a širší záběr výzkumů jsou klíčem k modernímu, respektujícímu a efektivnímu sportovnímu rozvoji.

Jedním z důvodů je i společenská změna. Před několika málo desítkami let se pojem sportovec týkal zejména mládeže, či mužů do třiceti let věku. Rozšíření výkonnostního sportu nejen do obou pohlaví, ale i v celém spektru věku tak narušuje poznání, které sportovní věda nasbírala v předchozím období.