Zajímá vás Wimbledon? Tento víkend nejspíš bude zajímat úplně každého. České finále s Lindou Noskovou a Karolínou Muchovou má totiž i jednu malou cyklistickou stopu.

Samozřejmě si nemůžu přivlastňovat Karolíniny úspěchy. V rámci různých konzultací a měření jsme spolu ale měli možnost delší dobu spolupracovat. A právě díky tomu vznikl dnešní článek.

Nebude o tom, kdo za co může. Po každém velkém úspěchu se totiž vždy objeví spousta lidí, kteří tvrdí, že byli u toho. Mnohem zajímavější je podle mě využít takto mediálně viditelný příklad k vysvětlení toho, jak funguje fyziologie lidského těla. A hlavně ukázat, že mnoho sportů má společné principy, přestože na první pohled vypadají úplně jinak.

Jsem dlouhodobě přesvědčený, že sdílení informací mezi jednotlivými sporty je jednou z nejdůležitějších cest, jak posouvat výkonnost. A možná je to i jeden z hlavních důvodů, proč tak dobře funguje tolik diskutovaný norský model. Ne ani tak kvůli samotnému systému tréninku, ale právě díky tomu, jak intenzivně se mezi sebou sdílí zkušenosti napříč sporty.

Když jsem před časem natáčel podcast s hlavním trenérem norského triatlonu a později jsme se potkali na soustředění ve Španělsku, naprosto bez problémů se mnou sdílel prakticky celé své know-how. Žádné schovávání tajemství. Žádné obavy z konkurence.

Nejde o altruismus. Je to pochopení jednoduchého principu. Ten, kdo dlouhodobě sdílí nejvíce, často získá nejvíce zpátky.

Je to podobné jako v mezinárodním obchodě. Když obchodujete se světem, vydělávají i ostatní, ale dlouhodobě rostete i vy. Jakmile se začnete uzavírat, časem začnete zaostávat.

A teď zpátky k tenisu.

Před několika lety jsme na kurtech na Štvanici měřili pomocí moxy monitoru aktivitu jednotlivých svalů během výměn i v pauzách mezi nimi. Současně jsme využívali pohybové senzory, které sledovaly, kolik toho Karolína naběhá, jakou rychlostí se pohybuje a jak se mění její zatížení během zápasu.

Pro mě osobně bylo neskutečně poučné sledovat sportovce, jako je Karolína Muchová, v jejich přirozeném prostředí. Vidět všechny jejich očividné silné stránky, ale i drobné rezervy.

A je dost dobře možné, že mě svým pohybem naučila víc ona než já ji. Protože možnost měřit absolutní světovou špičku přímo při výkonu je něco, co se trenérovi nepoštěstí příliš často. Jarda Blažek, se kterým si občas vypomůžeme navzájem nějakou to konzultací mi tak otevřel svět, který pro mě byl naprostou novinkou.

Přesah do cyklistiky je přitom ale překvapivě jednoduchý.

Každý sport má svaly, které pracují více, a svaly, které pracují méně. U tenisty je extrémně zatížené celé tělo. Nohy, záda, trup i paže. Pohyb je neustále výbušný, mění směr a intenzitu.

Na první pohled to vypadá, že cyklistika je mnohem jednodušší. Jenže ve chvíli, kdy do tréninku přidáme dnes často opomíjenou metriku – kadenci šlapání – dostáváme se do stejně komplexního systému.

A paradoxně to platí nejvíce pro dvě skupiny sportovců, u kterých máme úplně opačné množství dat. Pro mládež a pro starší sportovce.

U mládeže máme omezené převody, ale zároveň nervový systém, který se stále vyvíjí. Organismus dozrává a jednotlivé části těla nerostou vždy stejným tempem. Když analyzuji techniku šlapání mladých cyklistů, velmi často nacházíme disbalance způsobené právě růstem.

Nohy bývají mnohem silnější než zbytek těla. Horní polovina nestíhá kompenzovat obrovské množství práce, které odvádějí dolní končetiny.

U kategorií Masters a obecně starších amatérských sportovců je situace opačná.

Zlaté období rozvoje koordinace je dávno pryč. Často mají za sebou jinou sportovní minulost, prodělaná zranění nebo jednoduše několik desetiletí života, která se na pohybu podepsala. Když jdeme centimetr po centimetru po otáčce a hledáme nějaké svalové rezervy, je to jak prochízet letokruhy. “Jo, to je zlomený kotník před pěti lety”. “Tohle? To bude plotýnka před deseti lety… “. Na technice šlapání se projeví zlomeniny rukou, problémy se zády. Prostě letokruhy, stačí se jen dobře dívat.

Zlepšování už u starších většinou neznamená zvyšování výkonnosti. Znamená především zpomalování jejího přirozeného poklesu.

Právě proto může být silový trénink jedním z nejúčinnějších nástrojů, jak stárnutí sportovní výkonnosti zpomalit.

Jenže tím se celý problém ještě více komplikuje.

Starší sportovec neřeší jen trénink. Má práci, rodinu, děti, často už i vnoučata. Má výrazně pomalejší regeneraci. To, co mladý organismus zvládne obnovit za pět až sedm dní, může po padesátce trvat deset až čtrnáct dní.

A právě tady se cyklistika začíná překvapivě podobat tenisu.

Každý krok navíc stojí kyslík. Každá změna směru stojí energii. Každý turnaj přidává další únavu. Tenista navíc závodí prakticky celý rok. Neustálý kolotoč turnajů a sbírání bodů příliš neumožňuje dlouhá období systematické fyziologické přípravy.

My cyklisté máme obrovskou výhodu.

Máme cyklický pohyb, který se velmi dobře analyzuje. Máme jasně oddělené závodní a přípravné období. Máme prostor budovat základy.

Tenis nic takového prakticky nezná.

A právě proto bychom se od něj měli učit.

Protože čím dál více sportů směřuje k tomu, že sportovec musí podávat vysoký výkon téměř po celý rok. A zcela upřímně, stejným směrem se postupně vydává i cyklistika. V mládežnických kategoriích už to podle mě platí dávno.

Až tedy budeme tento víkend sledovat české finále Wimbledonu, zkuste se dívat trochu jinýma očima.

Nejen na údery nebo výsledek.

Zkuste přemýšlet nad tím, co všechno může tenis naučit cyklistu.

Já osobně jsem měl možnost s Karolínou Muchovou několikrát spolupracovat. A odnesl jsem si z toho mnohem víc než jen zajímavá data. Odnesl jsem si inspiraci, která má význam daleko za hranicemi jednoho sportu.

Každopádně, tohle finále Wimbledonu má i malou cyklistickou stopu. A přestože Karolína vždy dorazila na Třebešín, na dráhovku jsem jí ještě nedostal. Testovali jsme na Watbike i Airbike i přímo na kurtech při tenisu. Tak třeba to přijde, držte jí palce – máme tu šanci aby se (snad) vítězka Wimbledonu projela na velodromu 🙂

—

Vlastně na druhou stranu… k lidem jako já se chodí, většinou, když je nějaký problém. Tak doufejme, že se ještě dlouho neozve 🙂